Živočišstvo

Živočichové ve  vodě i kolem ní bývají jak k užitku, tak mohou být i neutrální či škodit , záleží na jejich počtu , na eventuálním přemnožení. Plazi , hlavně užovky , škodí lovem potěru, ryb, pulců, žab, čolků aj. Vodní ptáci ( husy, kachny, labutě, racci, volavky aj.) sežerou vše dostupné, listy leknínů, ale i okřehek a podobné plevele. Zpěvní ptáci jsou vítáni, protože sežerou spousty hmyzu z povrchu leknínových listů. Největší pohromou bývají vodní savci, hlavně hlodavci, kteří (ondatry) pod ledem sežerou i oddenky lekníků, ožírají i další vodní byliny ( hryzec a rejsek vodní a černý). Naučíli se kočky na ryby , bývá to katastrofa, neodnačí-li se, jediná pomoc : odstranit je.

Obojživelníci, žáby, čolci, mloci, se množí ve vodě , jejich mladí , hlavně pulci, dokážou ožrat řasy z folií, ale žerou i červy, larvy, měkkýše. Ropuchy v době jarních námluv mají téměř kanáří trylek, kuňky houkají, zvuky ostatních jsou nepříjemné, strach jde z rosniček a ze skřehotavých zvuků skokanů. Měkkýši, zejména plovatka bahenní a okružák ploský, konzumují kal na hladině, vše odumřelé, dobře ožírají ze stěn řasy. Na 1m2 patří 10 až 15 dospělců, přemnoží-li se však , škodí požerem živých rostlin!

Hmyz napomáhá při rozkladu mrtvé organické hmoty. Většinou však škodí rostlinám ožíráním , vykusováním, dolováním, děrováním, sáním šťáv, nabodáváním vzduchových kanálků, a při masivním přemnožení je přímo ničí. Larvy vážek a šídel požírají pulce, rybí plůdek, potěr. Pod vodou a na hladině proti hmyzu nejvíce pomohou ryby, na listech ptáci. Jako larvy žije ve vodě asi 10 řádů hmyzu, ale škodí jen 4 řády a to brouci (nosatcovití, plavčíkovití, rákosničkovití, vodomilovití), dvoukřídlí (pakomárovití, mouchovití, výkalnicovití), chrostíci a motýli ( hlavně zavíječ leknínový). Dospělci žijí mimo vodu, mšice nežijí ve vodě, ale na listech a hrozně škodí sáním šťáv a znečišťováním listů, srazíme-li je proudem či úderem vody na hladinu, sežerou je ryby. Chemický postřik škodí rybám i životu, snad kromě olejových přípravků, které mšici udusí. Jsme-li dobře zarybněni, pak většinou nehrozí lavinovité přemnožení hmyzu. Z ryb dokáže lekníny a jiné byliny zničit požerem jedině býložravý amur bílý.

Ryby  jsou ve vodě nejužitečnější, protože žerou hmyz ve všech stadiích, pochutnají si na přemnožených plovatkách a okružácích, ale i plevelech ( okřehek, sinice, řasy.) Doporučené stavy na 1 m 2 v mělčích nádržích činí 25-30 cm ryb (měřeno od tlamky po konec ocasní ploutve),při hloubce 1 m dáme až 50 cm ryb! Nejlepší a nejoblíbenější bazénové ryby jsou barevní karasi, dále slunka, plotice, jesen zlatý a lín.

Kapři patří jen do nádrží dobře zabezpečených proti jejich rytí, ,,bagrování " rostlin! Týká se to všech jejich druhů, tedy i tzv. brokátové, japonského koi kapra, jsou to sice velice učenlivé ryby , ale chceme-li je mít , raději jim vytvořme zvlášťní bazén ,kde rostliny zabezpečíme tak, aby do nich nemohli aby nemohli hubou přemisťovat zem a udělat z nádrže zelenou kalovou lázeň. Karasi byli po staletí šlechtění do spousty okrasných forem (závojnatky, nebehledky, teleskopky, lysé-bez šupin, bez hřbetní ploutve apod). Z karásků jsou ideálními bazénovými formami ryb červené komety, strakatí šubunkini, nikoli závojnatky, ty jsou pomalé (uloví je i kočky), zdravotně choulostivé, snadněji zranitelné (zvláště teleskopky, lví hlavy, formy s měchýřnatýma očima).

Při manipulaci s rybami postupujeme opatrně, raději je nebereme do rukou, protože bychom jim mohli zranit oči (nemají víčka), odřít šupiny, setřít ochranný sliz - otevřeli bychom tak brány infekcím, nemocem, parazitům. Podebereme je pomalu síťkou nebo necháme vplout do nádoby. Po dobu čištění bazénu je vždy přesouváme do téže vody, voda z jiné nádrže či z vodovodu nebo ze studny může mít jiné chemické složení a ryby pak mohou mít velké problémy, mohou  dokonce umřít na šok z rozdílně teplé vody!  Vždy se jim snažíme do vyčištěné nádrže vrátit více jak polovinu původní ,staré vody - jestliže to nejde , musíme čerstvou vodu nechat asi 14 dnů zestárnout. Čerstvě vybetonované nádrže osazujeme rybami až po vyzrání betonu pod vodou ( asi  po 6-8 týdnech), chceme-li to urychlit, výluhy neutralizujeme hypermanganem. Nasazení nových ryb provádíme, když má voda aspoň 10°C.

Při nákupu ryb dbáme na to ,aby byly zdravé, tj.aby měly čiré, nezakalené oči, bystře a čile plavaly s hejnem, neměly po kůži bílé tečky, plíseň, ranky. Přepravují se v PVC sáčcích ze třetiny naplněných vodou, zbytek dofoukneme vzduchem a pevně zavážeme. Před položením sáčku na vodu jej rozvážeme, vyměníme v něm vzduch, opět zavážeme, zastíněný před sluncem ho necháme plavat na hladině tak dlouho ,dokud v něm voda nebude mít teplotu vody v nádrži. Pak ryby vypustíme.

Veškeré podávané krmivo by měly ryby sežrat do 15-20 minut, aby nekleslo na dno, kde ho pak ryby těžko najdou a kde by hnitím kazilo vodu. Kvůli dostatečné kontrole jim dáváme suché krmení na hladinu, nad mělčinu, kde dobře vidíme na dno, nebo na nějaké podnosy mělko pod hladinou, které snadno můžeme zvednout ke kontrole. V malých nádržích s nedostatkem živé potravy ryby krmíme vždy na stejném místě a ve stejnou hodinu, a to 2-3krát týdně ( i častěji, berou-li žrádlo). Ve velkých nádržích bývá tolik živé potravy ( larvy hmyzu, plankton aj.), že je krmení zbytečné. Vydatněji krmíme ryby jen poslední měsíc léta, a to proteinovou potravou ( např. jim strouháme zmražené hovězí srdce), aby měly dost zásobních látek ku přežití zimy. Měly-li ryby na podzim zdravotní problémy, jsou velmi zranitelné na jaře, kdy je můžeme preventivně krmit granulemi s antibiotiky a vitamínovými doplňky.

Nemoci ryb poznáme pohledem na povrchu těla nebo podle chování ryby. Nemocná ryba se drží dost stranou, ztrácí plachost, proto je snadnou kořistí koček, predátorů, ale i nás, lidí: odlovíme ji síťkou a léčíme v izolaci. Ploutve mohou trpět hnilobou, což se dá léčit baktericidním roztokem. Houbovité nemoci, podobné nitkovým vláknům, napadají oči, kůži, ploutve, tlamky, žábry, a to zvláště v místech , kde byl setřen ochranný sliz, léčíme je pomocí fungicidů. Kromě hnědavých pijavic se na kůži ryb uchycují i jiní paraziti ( bělaví či vodnatí, průhlední ) a způsobují, že se ryba snaží setřít prudkým trhavým pohybem nebo otíráním o stěny a předměty, tito cizopasníci rybám ničí pokožku, ryby pak nemohou dýchat kůží a často hynou udušením. Existují i onemocnění střevní, vnější vředová aj., a díky zhoršujícímu se životnímu prostředí bohužel nemocí i nemocnosti přibývá. Vše se dá léčit, ale chce to poradu s odborníkem. Nemocné ryby raději nekrmíme.

Literatura viz:V. Hříbal Zahradní jezírka a vodní rostliny.